Pilířem každé fungující rodiny je komunikace. Jestliže mladí lidé založí rodinu, mělo by jít o uvážený krok, kdy si uvědomujeme nejen radosti ze sdílení mezi sebou a dětmi, ale i jistá omezení. Dětem se totiž zpravidla přizpůsobuje vše, od stravy až po program zábavy ve volném čase.
Rodina jako celek
Ideálním stavem je, pokud rodina funguje jako celek, a jeden na druhého se může spolehnout. Tehdy si lidé rozumí nejen v sexuální oblasti, ale především jako partneři – přátelé, směrují své děti do této životní role a ty si pak své rodiče volí za svůj vzor. Není pak tudíž problém své ratolesti zabavit tvůrčím způsobem.
Společenské akce versus poklidný pobyt v přírodě
Tipů na zabavení dětí a pro stmelení tohoto malého „kolektivu“, co jej nazýváme rodinou, je mnoho. Internet je v tomto směru přehlcený a zpravidla jde o komerční, byť nekonvenční styly zábavy. Prohlídky hradů a zámků, lidová řemesla, festivaly, přehlídky, koncerty, slavnosti, rytířská klání, výstavy a vernisáže. Většinou společenské akce, kde se to lidmi doslova hemží, a kde se pozornost dětí rozptyluje do mnoha směrů.
Takových akcí jsou tisíce, paradoxně však rodinu příliš neztmelí. Dle vyjádření některých odborníků v oblasti psychologie je symbolem harmonické rodiny klid a pohoda v náruči přírody. Děti, které jsou již v raném věku vedené k citlivosti, k vnímání přírodních krás bez rušivého vlivu civilizace, bývají šťastné, spokojené, a především skromné. Od takových ratolestí lze pak očekávat spíše vzájemnou toleranci, pomoc, tito lidé považují svou rodinu za něco posvátného a od svých blízkých se neodvrací ani v těžkých chvílích.
Tak namísto rytířského souboje, co prezentuje umírání na středověkých bojištích, bychom měli posadit děti do kánoe, naučit je základní horolezecké techniky, usednout do sedla bicyklu a putovat s nimi jihočeskou krajinou rybníků Jakuba Krčína, anebo s batohem na zádech zkoumat působivý reliéf štítů Vysokých Tater.